Nejradši bych byla sama, a jen spala… mám manžela, dvě děti, práci kde mám klid, ale prostě mě každodenní péče o rodinu, chození do zaměstnání vysává jsem podrážděná a nemám z ničeho radost… a hrozně mě to ubijí, že to takhle mám ale nevím co s tím je teda pravda, že i ta situace kolem Covidu mě již
Chodím jako tělo bez duše, nic mě nebaví, z ničeho nemám radost, snažím se, ale moc mi to nejde. Brečím každý den, hlavně večer, hodně mě to všechno mrzí. Už i moje okolí je ze mě na nervy. Vím, že z nevěry nikdy nemůže vzejít nic dobrého, vážně jsem nikomu nechtěla ublížit. Ale koukám, že karma je zdarma.
Text: Už delší dobu prožívám zvláštní výkyvy nálad. Hledal jsem příčiny snažil se to změnit, ale nic nepomáhá došlo to daleko šel jsem nekompromisně za svým dřívějším snem, který jsem pak vzdal - vystřízlivěl jsem a pochopil, že to není nic pro mě.
K náladovosti jsem měla sklony vždycky, ale nikdy ne do takové míry jako teď. Mívám pocity úzkosti a z ničeho nic přecházím od smíchu téměř k letargii a touze se někam zavřít a s nikým nemluvit. Trápí mě to hlavně kvůli tomu, že si uvědomuju, že tím ubližuju lidem, které mám ráda.
Nemám z ničeho radost a mám strach. Zdravím, asi se potřebuji jen vypovídat nebo i možná poradit co a jak a kdo má zkušenosti. Začnu od začátku. Přátel ode mě odešel na konci září. Já si pak našla kamaráda na zábavu a trávení volných chvil aby se mi to lépe zvládalo a odreagovala se. Ten z toho taky vycouval. Teď
DNFRq. nic mě nebaví z ničeho nemám radost
